ZAPOTŘEBÍ

28.10.2014 21:53

Nějak jsem teď musela řešit slovo ZAPOTŘEBÍ

To slovo zapotřebí leží mi v hlavě,
několik slov k tomu napadá mě právě.
Z hlediska duše, 
nemám to zapotřebí, zní tak jednuše.
Ne, jednoduché to není,
snaží se skrýt za pochybení.
Jestli se někdo vůbec chce narodit,
má velmi zapotřebí oba rodiče mít.
Jen spojením, ženy a muže,
dojít ke zrození může.
Ať tedy chci nebo nechci mám zapotřebí oba rodiče mít,
abych mohla dýchat a žít.
Když narodím se krmí mě, nosí mě docela,
bez toho vlastně vůbec bych nebyla.
Mám zapotřebí naučit se chodit,
jé báječné rodiče mít.
Jsem duše vystrašená, mám zapotřebí nechat se chránit,
maličká jsem nezkušená, mohla bych se zranit.
Mám zapotřebí dík rodičům se učit pravdě,
schovat se v jejich náručí, když čelím zradě.
Mám zapotřebí své rodiče ctít,
ne život celý mohou se mnou jít.
Přijde den kdy zavřou své oči,
a má slza nejednou pak oko mé smočí.
Pak co budu mít zapotřebí, už nepůjde jim dát,
děkuji, že mohu je milovat.
Dát jim volnost, ať žijí šťastně život svůj, nejsou tu pro mě jen,
já z hnízda vylétnout mohu ven.
Svobodně létat s vědomím, 
že dík tomu co mi dali vše ustojím.
A co nedali mi naučím se zvládnout sám,
s vědomím, že děkuji, že je mám.
Děkuji, že s láskou dělali co měli,
mnohdy i pro mě na sebe zapomněli.
Mám hlavně zapotřebí milovat, to mě naučily,
já myslím na to každou chvíli.
Děkuji, že mám zapotřebí jim lásku vracet,
bez toho v životě mohl bych se ztrácet.

Anděl z nebe, co hladí tebe  D.