Irsko, září 2014

Stává se nám, že nás andílci někam pošlou, letos nás poslali do Irska. Jen tak jsme otevřeli mail, ve kterém nás naši známí pozvali na cestu do Irska. Necháváme se vést intuicí a nic není náhoda, takže jsme neváhali a jeli. Rádi bychom se podělili o naše dojmy z tohoto nádherného smaragdového ostrova.

Bydleli jsme blízko Ennis a odtud vyjížděli po posvátných místech keltské historie v jihozápadní části ostrova.
Zajímáme se o kameny, kammené stavby, kruhy, menhiry. Kameny jsou tady všude a jak nádherné. Nádherné, staré a moudré kameny.
Je to kraj úžasný, ale drsný i když jinak, celý ostrov je pod vlivem Golfského proudu, takže v zimě nemrzne jako u nás. Všudypřítomné kamenné zídky oddělují soukromé pozemky, všude je tráva, ovce, krávy, koně, ptáci, málo stromů, narazit na les je zázrak. Osamocené stromy rostou většinou nakřivo, jsou vytvarované jak se do nich celý život opírá vítr jen z jedné strany. Nelze se jen tak někam vypravit na procházku a jít krajinou, jako jsme zvyklí u nás. Všude všechno někomu patří a je to ohraničené. Je tam hodně zřícenin a ne všechny jsou volně přistupné, i menhiry jsou většinou na soukromých pozemcích a majitelé nemají rádi, když se jim tam jen tak potulují cizinci...
Nikde není vidět žádné zahrádky a sady, řekl bych, že Irové nejsou zahradníci. Zeleninu i ovoce si snadno koupí, tak proč to řešit. Oni prostě život žijí.

 

Moherské útesy - Cliffs of Moher - lehnete si na hranu skály, a máte pocit, že právě teď je konec světa. Díváte se na krásné bytosti vystupující z moře v podobě útesů. Zdraví vás osmánská princezna, kterou zde piráti vysadili a její duše zde dodnes zpívá mezi kameny. Když jdete vpravo, můžete prožít mužský princip a dotknout se mužským předků vašeho rodu, vlevo je to pak ženská stránka vašeho bytí. Každý z vás má možnost zde něco odevzdat matce zemi.

Hora sv. Patrika - Croagh Patrick - bylo úžasné dotknout se bosou nohou země Irské, kam to šlo jsme došli bosi. Až ostré kameny a dotek oblaků nás donutily se obout a obléci. Dole sluníčko, nahoře bylo kolem nuly a mlha. Pro Iry je to poutní místo kam si chodí něco dokazovat - vyšel jsem na horu sv. Patrika. Sv. Patrik byl apoštol, který stál za rozšíření křesťanství v Irsku. Odtud irský symbol zelený jetelový trojlístek, na něm vysvětloval princip trojjedinosti boží. 

Pro napojení a očištění skutků z minulých životů můžeme jen doporučit.


I Irsko má svůj Blaník - Knockadoon.
Zakletý syn Irského krále a jezerní královny spí pod tímto kopcem spolu s armádou a čekají na den, kdy bude potřeba osvobodit Irsko. Pod kopcem je jezero Lough GurŘíká se, že každých sedm let po něm jezdí na bílém koni. Kopec, i když se to na první pohled nezdá, je dost strmý. Cestou jsme potkali ducha hory, kterého jsme vynesli nahoru. Když jsme ho zasadili kam patří, mohli jsme procítit jak je nám Irsko blízkým domovem, který jsme tu již v mnoha životech odžili.


Kilmallock a církevní komplex v Limeriku - tak tohle bylo něco, Dáši znovu nalezený domov. Hodně silné energetické místo plné lásky a radosti. Ve věži je místo, ve kterém je napojení na vesmír, a zase jsi doma. To je hukot :-) V těchto prostorách se ale můžete dostat i do hlubin Irské minulosti. Prostě krása.

Největší irský kamenný kruh Grange, postavený ze 113 kamenů, co kámen to nádherná bytost. Bohužel lidé do něj lezou jako ovce a znesvěcují ho. Do něj směli patrně vstoupit jen vyvolení, čemuž předcházel dlouhý očistný rituál. Jen se zkuste zeptat kamenů v kruhu. Mě to teda pěkně rychle vykoplo ven, kameny křičely jeden přes druhého...

Aranské ostrovy - tady jsme se mohli opět dotknout energie jiných světů. Také jsme si vyzkoušeli jízdu na dvojkole, díky které jsme poznali, jak si vlastně v našem vztahu stojíme, kdo řídí a kdo se musí nechat řídit :-)

Pevnost Dun Aonghasa na Arnaských ostrovech - energie ztracené civilazace Atlantidy, se kterou bylo tohle místo nějak spojeno. Když jsme sem vstoupili, nepochybovali jsme, že vibrace, které zde jsou, nejsou ze země. Byli jsme tu jako doma, nechtělo se nám pryč. Moře s námi mluvilo přes obrazce na hladině, stáli jsme v údivu (a pak i leželi). Každý zde má dovoleno procítit, že součástí našich předků jsou lidé z Atlantidy. Důkazem toho pro nás byly tisíce otisků zanechaných v kamenech před vstupem do pevnosti.

Burren - i když je Irsko plné kamení, tak ohromné masy kamene jsme jinde neviděli. Kam dohlédnete, všude popraskaná vápencová deska. I tady to dýchá energií mimozemských civilizací, i když už tady třeba nejsou. Mnozí z nás ale víme své. Dolmen Pounabrone je toho jasným důkazem. Na Burrenu se nám dostalo očištění a požehnání vodou, pořádný irský liják, nebyla na nás nitka suchá :-) taková krása.

Poloostrov Dingle - útesy, moře, hory, ostrovy, všechno tady na vás mluví. Tady není těžké najít kořeny z minulých životů, alespoň já jsem měl tu čest to zažít. Tady jsem zažil opravdové propojení z mořem, já jsem byl mořem a moře bylo mou součástí, mluvilo na mě, pamatovalo si mě.
Mys Dunmore Head je nejzápadnějším bodem Irska.

Na tomto obřadním místě, pod posvátným menhirem na obrázku dole, jsme cítili něco co lze nazvat Irskou archou úmluvy. Jako by to byl po energetické stránce pupek celého Irska, cítili jsme tady velkou pokoru a zároveň těžko popsatelnou radost. Prostě nádhera, óm...

Jedna strana kamene říkala "já jsem hrdost" a druhá "já jsem pokora": 


Mimochodem, dostalo se nám informace, že v Dinglu cizincům nikdo dům neprodá. I jinde tady v kraji prý musí každý, kdo by se tu chtěl usídlit, skládat nějaké zkoušky z historie Irska a znalosti irštiny - jazyka Keltů.

Orátoř Gallarus - posvátná kamenná věštírna, kameny jsou skládané nasucho a drží pohromadě několik tisíc let.
Vstup do ní s pokorou, požádej a odpověď bude ti dána.

Co dodat, je to všechno o nádherných energiích těchto pradávných míst, nechali jsme tu náš energetický otisk a v srdci si Irsko odvezli domů do Čech.
Tolik nádherných skřítků jsme tam viděli, co Ir to skřítek :-)
F.
D.

 D+F